Lucia Šlechtová

Hudba, judaismus, filosofie, recenze aj.

Hudba

Přesahy pravěké a starověké hudební praxe do dnešní doby

Jedna kratší úvaha

V počátcích vývoje velkých starověkých kultur byla hudba stejně jako v prehistorickém období svázána s magií a mystikou, nově však získala funkci zábavnou a také estetickou. Zajímavá je i skutečnost, že principy fungování většiny typů nástrojů byly objeveny již v pravěku a od té doby se prakticky nezměnily, jen procházely dalšími peripetiemi vývoje a zdokonalování. Teprve 20.století vneslo do těchto starých, léty prověřených kvalit výraznější inovace v podobě nástrojů elektronických.

Některé prvky kultury pravěku i starověkých civilizací jsou dodnes aktuální. Na srovnatelném stupni vývoje se nacházejí některé domorodé kmeny v Americe, Austrálii či Africe. V hudbě, kterou provozují při svým náboženských obřadech, se vyskytují dva důležité faktory, jejichž obdobu lze nalézt i v oblasti dnešní, nejen nonartificiální hudby, a sice rytmika a melodika. To, že pravěký člověk užíval při zaříkávání božstev melodie malého rozsahu a kolísavé intonace, bylo jistě dáno malou vyvinutostí jeho hrdla i mozku. Dnes je však již úroveň lidstva po těchto stránkách znatelně vyšší, a i přesto často slýchávám z hospody jsoucí podnapilé osoby, které jsou po svých patnácti pivech také v jakémsi vytržení jako jejich pravěcí předkové při obřadech, a vyjadřují se i - podle mého názoru - stejně intonačně kolísavými melodickými obraty.

Co se rytmiky týče dají se v naší rozvinuté kultuře nalézt ještě markantnější paralely s projevy prapředků. Některé druhy hudby často přivádějí své konzumenty do do jakéhosi duševního "stavu beztíže", a to především vše prostupujícím monotónním rytmem. Tento jev lze dobře pozorovat na různých technoparty, jejichž účastníci se vlivu tohoto rytmu zcela poddávají a ztrácejí, často i spolupůsobením návykových látek, veškeré zábrany.

Méně masově provozovanou zábavou v duchu orientální provozovací praxe jsou improvizačně laděné jam-session, poskytující odreagování i možnost seberealizace.

Dnešní doba je podle mého názoru renesancí orientálních kultur, možná i díky globalizaci světa, která s sebou nese také možnost poznávat i "na dálku" ty nejvzdálenější kouty světa. Na ulicích stojí etnoshopy, hraje se na cizokrajné hudební nástroje, tančí se orientální tance, kouří se vodní dýmky apod.

Trochu smutným úkazem je naproti tomu úpadek tradiční domácí kultury, považované v moderní společnosti ve větší míře za přežitek, v lepším případě za zdroj zábavy. Věřím, že jednou přijde doba, kdy se lidé budou chtít vrátit k odkazům svých předků, tak jako tomu bylo v "posledních chvílích života" obou starověkých kultur, o nichž má práce pojednávala.   

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.