Lucia Šlechtová

Hudba, judaismus, filosofie, recenze aj.

Filosofie

Avempace - ibn Báždža

Stručný přehled jeho myšlenek

Avempace je znám také pod jménem Ibn Bádždža. Žil na přelomu 11. a 12. století a zemřel roku 1139[1]. Na rozdíl od al-Farábího, který o společnosti a státu uvažoval platónovsky, tj. snažil se nalézt „definici“ ideální hlavy státu, hledá Avempace především definici ideálního občana. „Ibn Bádždžův politický program je individuální. Nevztahuje se už k vrcholu státu, nýbrž k základně společnosti, týká se každého člověka zvlášť. […] Ibn Bádždžův filosof není al-Farábího imám-filosof-prorok, který se od ostatních liší souborem svých vrozených nadání. Je to člověk, který na sobě pracuje, a tak se ve dvojím smyslu odděluje: intelektuálním nazíráním či kontemplací se odděluje od empirického světa a osamělostí, do níž se uzavírá a v níž se vymyká veškeré náboženské či dogmatické tradici a vlivu, se odděluje od ostatních lidí.“[2]

O negativní interpretaci Avempaceho názorů se zasloužil jeho rival al-Fath ibn Cháqán, který o něm prohlašoval, že „odmítá Korán, popírá vzkříšení, staví lidský úděl do výhradní závislosti na hvězdách a zcela opomíjí Boží hrozby a zásahy“[3].

Názory Ibn Bádždži by byly rozporuplně přijímány i v rámci křesťanství, které v dnešní době usiluje o propojení individuální zbožnosti a vztahu k Bohu s důrazem na prožívání této osobní víry v rámci společenství věřících, v rámci církve. Současný křesťan si tedy po Avempaceho vzoru pěstuje vlastní víru, kterou posléze konfrontuje s vírou svého společenství, a kterou následně vynáší dále do světa. Náboženské a dogmatické tradici se mu tak samozřejmě vyhnout nedaří.



[1] Viz DE LIBERA, A. Středověká filosofie. Byzantská, islámská, židovská a latinská filosofie. Str. 154.
[2] Tamtéž. Str. 159.
[3] Tamtéž. Str. 155.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.